Výňatek z knihy "70 let pod jednou střechou" z roku 1977 - 32 let lyžařiny. 

Kdo jednou přičichl k lyžařskému sportu, ten tomuhle kouzlu propadl nadobro. My, Plzeňané, kteří pěstujeme lyžařinu, to nemáme tak jednoduché. Jenom staří pamětníci vzpomínají na dobré sněhové podmínky v Plzni a nejbližším okolí. Jinak se odjakživa muselo jezdit za sněhem na Šumavu a to je z Plzně na Špičák 80 km.

To je jenom tak úvodem k lyžaření. Ať vědí ti nezasvěcení, co to je jezdit každou sobotu či neděli za sněhem. Že je to obětavost a že to stojí i dost peněz z vlastní kapsy. Ale co by člověk neudělal, když to přesně tak dělali naši předchůdci před rokem 1900, kdy se hovořilo o Arne Huránkovi, Emanu Kabátovi, Otovi Haubovi, o bratrech Langových a dalších nadšencích.

Vraťme se však k našemu jubileu, ke 32 letům lyžařského oddílu v Lokomotivě Plzeň. Základ pro něj položili už v roce 1945/1946 první nadšenci, kteří milovali lyžařinu. Byli to Karel Černý, Josef Nesvadba, Dadla Spurná, Václav Rauch, František Kypta, Stanislav Sofroň, Václav Hořánek, Jaroslav Bednář, Josef Dub, Josef Kroc a náčelník oddílu Karel Vendler. Tehdy byli lyžařským oddílem TSK železničářů Plzeň.

Bylo to krátce po válce, chyběla pořádná lyžařská výstroj, jídlo bylo na lístky a tak jsme dělali co jsme mohli. Ale za počet úspěšných akcí se tehdejší lyžaři nemusejí stydět. Hned tu první poválečnou zimu, konkrétně 24. března 1946, uspořádali velké závody ve sjezdu z vrcholu Špičáku a o rok později v polovině února celostátní lyžařské přebory železničářů také na Špičáku, jichž se zúčastnilo na 200 sportovců. Jenom za TSK startovalo 21 mužů, žen a dorostu. Oni se také zasloužili o to, že Plzeňská dráha vyhrála soutěž oblastí.

V témže roce se podařilo těmto nadšencům získat pro oddíl jednopatrový domek na sjezdovce, který dodnes po menších úpravách a přístavbě verandy, slouží jako středisko železničářských lyžařů.

Pak přišla na naše lyžaře pohroma v podobě uzavření nejlepších lyžařských prostor do hraničního pásma. Závodní sport byl ochromen a protože to trvalo od roku 1950 několik let, vzniklá přestávka byla citelně znát. Kolektiv se rozpadl a nastala doba spíše turistického lyžování, než závodění.

Až teprve kolem roku 1956 se noví funkcionáři v čele s Aloisem Kasalem a Ladislavem Kotrbou dali do organizování závodního lyžaření a to se jim vyplatilo. Šťastným rozhodnutím bylo, když v roce 1957 vyhlásili první ročník, dnes již tradičního závodu o putovní pohár „15 km Šumavou“.

Jeho popularita stoupala a nikoho nepřekvapilo, když se na startu sešlo více jak 600 závodníků z téměř celých Čech. Nebude vadit, když připomeneme několik zajímavých čísel.

Za těch třicet let činnosti, má lyžařský oddíl za sebou mnoho úspěchů. Zcela pravidelně se nejlepší cvičitelé zúčastnili jako instruktoři výcviku železničářské mládeže v kursech pořádaných ministerstvem dopravy. Řada z nich ze zúčastnila mistrovství republiky i mezinárodních závodů železničářů. Na nejpřednější místo lze zařadit všestranného Josefa Nesvadbu, který reprezentoval v roce 1952 čs. železničáře v Polsku.

Z dobrých závodníku je třeba jmenovat V. Vavrocha, K. Průška, P. Šindlera, J.Tomáškovou, J. Přibíka, F. Černého, V. Tolara, Z. Červenku, A. Kasala ml., P. Baklažko, J. Wainera, J. Přibíkovou, J. Horskou, J. a L. Kasalovy, J. Pittermanovou, V. Světlíkovou, Pavla a Jaroslava Tolara a další.

Před deseti roky měl oddíl pod vedením předsedy Aloise Kasala 36 členů, z nichž bylo 22 aktivních závodníků. Dalšími členy výboru byli Ladislav Kotrba, Josef Nesvadba, Berta Přibík, Václav Skočil, Alois Červenka, Rudolf Trefanec, Jaroslav Kasal, Karel Černý a Miroslav Slanec.

Velkým úspěchem oddílu bylo, když při příležitosti 80. výročí založení organizovaného lyžařského sportu v našich zemích, byli odměněni čestnými plaketami, odznaky a diplomy funkcionáři Z. Eisenreich, A. Kasal, V. Kotrba, J. Nesvadba, V. Skočil, K. Šebek, R. Trefanec a K. Vendler.

Ve dvaatřicátém výročí existence oddílu je v řadách několik velmi dobrých závodníků s tituly okresních přeborníků. Jen sněhové podmínky Na Šumavě by měly být příznivější. V roce 1975 se například populární závod „15 km Šumavou“ nekonal pro nedostatek sněhu. Oddíl má celkem 68 členů; na výroční schůzi oddílu 9. prosince 1976 byl opět potvrzen předsedou Alois Kasal, dalšími členy výboru jsou Václav Skočil, Václav Vavroch ml., Jaroslav Kasal, Jaroslav Tolar, Jan Polesný a Zdeněk Holeček. V roce 1976 uspořádal oddíl XX. ročník závodu „15 km Šumavou“ a od roku 1970 je pořadatelem okresního kola pionýrských závodů.

Záslužnou práci vykonali členové oddílu postavením lyžařského vleku v blízkosti střediska do necelé poloviny závodní sjezdovky a na slalomový svah. To se stalo skutkem s velkými hlavně technickými potížemi před sezónou 1972/1973. Vlek je 360 m dlouhý, má 25 závěsů a hodnota díla je 180.000,- Kč.

Výbor oddílu.

Činnost oddílu v následujích letech

V dalších letech se činnost oddílu zaměřila na okresní a krajské závody. V těchto závodech se členové oddílu umisťovali na předních místech v okresu i kraji. Oddíl měl několik okresních i  krajských přeborníků  v běžeckých i sjezdových disciplínách.

 Oddíl dále pořádal jednotlivé ročníky tradičního běžeckého závodu „15 km Šumavou“ a kursy lyžování pro děti.

Bývalý závodníci se pravidelně účastní závodů veteránů. Nasazení je v těchto závodech veliké, stejně jako příprava na na vlastní závod a večerní vyhlášení vítězů.